Jaký smysl má podruhé vstupovat do stejné řeky?

1200 dnů. Právě tolik času uběhlo od doby, kdy se oficiálně ujal vlády kabinet Petra Nečase. ODS sice tehdejší volby nevyhrála, ale získala post předsedy a mohla pokračovat v díle, které započalo již v roce 2006, kdy stal se premiérem Mirek Topolánek.

Někdejší člen jeho vlády Miroslav Kalousek, místopředseda tehdejší „horké novinky“ TOP 09, usedl znovu do křesla na klíčovém ministerstvu financí. Benjamínkem kabinetu byla poměrně nečitelná odnož bezpečnostní agentury, která nesla hrdý název Věci veřejné. Před volbami její předáci tvrdě kritizovali pravici a s politickými dinosaury nechtěli mít nic společného. Krátce po sečtení hlasů však bylo vše jinak a spojili s nimi síly.

Koalice rozpočtové odpovědnosti, vláda práva a boje proti korupci, jak se pravicový kabinet nazval ve svém programovém prohlášení, slibovala zásadní reformu veřejných financí s cílem zastavit zadlužování českých občanů. Vzkvétat mělo podnikání, protože vytváří dlouhodobě udržitelná pracovní místa a zásadní změny se měly odehrát i v adresnosti sociálního systému, penzích a ve zdravotnictví. Nemenší pozornost hodlala koalice ODS, TOP 09 a VV věnovat i boji s korupcí a byrokracií.

Líbivá slova z července roku 2010 se změnila v realitu. Po více než třech letech můžeme proto bilancovat, sčítat a měřit výsledky. Veřejný dluh se zvýšil na 41 % HDP. Státní dluh se tak za vlády pravice zdvojnásobil z 0, 8 bilionu na 1, 6 bilionu korun. Daň z přidané hodnoty se zvedla trojnásobně. Raketově proto zdražily léky, potraviny, knihy a další citlivé položky. Česko, jako jediná země ve střední Evropě, je v hluboké recesi. Klesly reálné mzdy lidí a poprvé od roku 1993 se meziročně snížil i čistý příjem domácností na hlavu. Dalo by se pokračovat – o zpackaném II. pilíři důchodové reformy, zadlužených nemocnicích, vzrůstajícím počtu lidí, kteří se ocitli na hranici chudoby a korupci, která nejméně oblíbenou vládu neustále provázela a byla i jednou z příčin jejího konce.

I dnes je republika oblepena předvolebními slogany, které slibují okamžité zavedení pořádku a brzký ráj v naší zemi. Jejich nositelé sami sebe označují za nepolitiky, kteří jsou dokonale jiní, protože nestojí vlevo, ani vpravo. Není to až tak dávno, co byly na billboardech a plakátech slogany velmi podobné. 1200 dnů uteklo jako voda a paměť člověka je navíc milosrdná, protože umožňuje zapomínat. Na druhou stranu, jaký smysl má vstupovat podruhé do stejné řeky?

Příspěvek byl publikován | Autor: admin2.